:-D

19. března 2012 v 20:59
Po dlouhé době sem opět píšu a to po třičtvrtě roce na gymplu,mám se učit,jít se vysprchovat,ale chtěla jsem si zavzpomínat a přečíst si svoje staré články.ve zkratce.Blíží se soustředění v tatrách a miláčkovi narozeniny moc se těším.ve škole na piču každej den něco.hrůua.zatím t vše zvládám,ale drhnua drhnu jsem te´d pořád unavená a je mi často špatně....těhotná snad nejsem...:-D,ne to ne.před sebou mám krásnou růži, kterou jsem dostala od Jirky.Mám ho moc ráda.teď jdu na angličtinu- speaking about scotland.....néé,snad to bude OK,zítra píšem z informatiky jaj,máme 9 hodin a já už nutně potřebuju prázdniny,ale ty jsou až za dva týdny..:-(,těším sae na ně.začíná být teplo.jsem ráda,ale potřebuju oddech.Tak já valím,bo jdu do sprchy...a pak se ještě na něco podívám a půjdu spát....Ještě to SV nééééé.
 

ať už mi kvůli bloku nepíšou

28. září 2011 v 16:55 | Denis
Vím,že sem moc nechodí a momentálně vážně nemám čas.Sice je středa a je st.svátek, ale já jsem už na gymplu a musím se hodně učit.Zatím to jde, ale je celkem vidět rozdíl.Teď mě napadlo, že když jsem alespoň něco napíšu,procvičím si psaní na počítači, což je celkem důležité do informatika.Náš učital, přezdívaný "speedy", je totiž vážně, vážně rychlý a na nic nečeká.Z přepisu textu jsem ovšem dostala 1, za což jsem ráda..:-D.Zítra píšeme z literatury, což mi připomíná učebnice ležící po mé levici a domácí úkol k vypracování.Z literatury ze základky toho moc neumím, nechci nikoho vinit, ale nic si nepamatuju a teď mám celkem problémy.Teorie se ovšem dá naučit.Zítra taky píšeme zpřevodů jednotek z fyziky....trénovala jsem csi to několik hodin,takže by to mohlo! dopadnout dobře.Teď jsem se nadechla a cítím vůni mého přítele.vybavilo se mi mnoho vzpomínek.Chybí mi.Dneska jsem si ho chtěla užít, ale jaksi nám to nevyšlo. Posledních několik dní jsem dost podrážděná a vylévám si svoji špatnou náladu a vztek na něm, což štve jak mě, tak i jeho.Dneska jsme se "zase chytli".Končně jsem se vyhrabala ze zdravotních problémů a chci začít "znovu".Hlavně chci změnit svoji šílenou povahu, která štve čím dál více lidí, včetně mých nejbližších.Ano, myslím na tebe zlato a moc se Ti omlouvám za to , jak se dokážu chovat, ale zároveň Ti často opakuju to, co bych chtěla slyšet od tebe.Ne, stop.Nepíšu tu teď, abych rozebírala moje ztahy, ale abych tak nějak popsala moji nynější situaci ze širokého pohledu.Zpět k té škole.Myslím, že závody za gymnázium se povedly.zameškala jsem 9 nenavratitelných hodin, které teď budu muset dohánět.....Bojojím se toho,až pojedu na soustředění a zameškám celý týden.To bude něco.Těším se na Pístovickou riviéru a doufám, že zase zapadnu do toho kola.Včera posilka a zítra taky.Což mi připomíná, že v pátek píšeme z biologie a já zítra nebudu mít čac, takže bych se na to měla vrhnout už teď.Doprocvičovat vyjmenovaná slova a podívat se na matika.Teď mi hrají v rádiu moji oblíbenou písničku od Nelly Furtado a Jamese Morisona, nevím přesně, jak se jeho přijímení píše.měla bych jít, mám tolik povinností a ještě bych měla pomáhat doma.Z toho všecho zhonu jsem šíleně unavená, a to je teprve konec září.Sluníčko mi svítí do očí, což se m neskutečně líbí, protože mi dodává energii a sílu pracovat dál.Kéž by bylo takhle co nejdéle.Připadá mi, že je teď hezčí počasí, než bylo celé léto.Musím se jít učit,ale jsem ráda, že jsem sem napsala alespoň pár řádek a "Blog" mi dá zase na tři měsíce pokoj, ráda by jsem na blog psala, ale namám moc času a teď jsem píšu, aby mi ho nezrušili.Ráda si čtu starší články.Nevím jestli tyto řádky někdo vůbec čte, asi ne, ale já to dělám hlavně kvůli sobě, abych se odprostila od těch malicherných problémů, které jsou nastražené všude a čekají jen, až člověk" zakopne a rozbije si tlamu".Takže přeju všem hodně štěstí a nehrbte se, není to zdravé.To je taky další téma.Na jindy.Pa

Rozlučkový proslov

16. června 2011 v 21:09 | Denis
Proslov
Milí hosté, drazí rodiče, vážení učitelé a hlavně milí spolužáci.
Stejně jako Slunce zapadá a vychází, tak i žáci přichází a odchází. A nám teď nezbývá nic jiného nežli se rozloučit a připomenout si pár nezapomenutelných chvil a průběh devíti let, které uběhly rychle jako voda v rozbouřené řece.
Drazí rodiče si jistě vzpomenou na náš první den ve škole. Na náš vystrašený výraz, který byl pln naděje a očekávání
Paní učitelky pak, jak jsme pokaňkali školní sešity náplní z plnících per.Písmena se skládala do slov, a ty pak do vět. I když mnoho z těchto vět nebylo příjemných, v paměti nám utkvělo hlavně to dobré.Prožili jsme si spolu chvíle smutku, radosti, prohry, ale naopak i vítězství. Přišly první lásky a následná zklamání.Jenže nic netrvá věčně a roky školní docházky se nenápadně ztráceli kdesi v dálce za obzorem.
Za všechny děkuji učitelům, kteří to s námi vydrželi i v těch nejpernějších chvílích.Věřím tomu, že to bylo těžké, ale navzájem jsme vše zvládli.Nyní nadešel den, kdy se naše cesty rozdělí a každý půjde jinou cestou, tou cestou, kterou si vybral on sám. Děkujeme všem, kteří naši volbu pozitivně ovlivnili.
Zanechali jsme za sebou kus svého já a svého života. Určitě budeme vzpomínat. Na něco s úsměvem, na něco s výčitkou, přesto věřím, že postupem času nám horší z paměti vymizí a zůstane jen to dobré.
Je mi ctí, že jsem mohla a měla tu čest strávit několik let na této škole, v této společnosti, mezi těmi nejlepšími lidmi.
Děkuji za pozornost.
 


Proč jsi nespokojený/ná?

26. prosince 2010 v 20:13
Čím dál častěji se setkávám s osudy lidí,kterým nebylo přáno.Dojímá mě to a vždy si uvědomím,jak jsou současní lidé nevděční včetně mě.Já jsem zdravá,netrpím žádnou vážnou nemocí,nebo problémem.Mám rodinu,přátele,kamarády ,svou zpřízněnou duši.Chodím do školy a to je to pokročilé.Já mohu dýchat(vesměs čistý vzduch),mám dostatek vody,netrpím nedostatkem lásky(i když mi to tak někdy připadá),nemám žádnou finanční krizi,mám si co obléct.Život s nálepkou ideál,i když mi poměrně často připadá,že se ta nálepka odlepuje,měla bych být ráda za to,co mám,ale už to tak bývá,že každý chce to,co nemá.kdybych se tímto momentálně nezabívala a četla bych to na jiném blogu,asi bych si o autorce pomyslela,že je asi trošku cáklá.

vánoce?

26. prosince 2010 v 20:00
Mám vůbec komentovat Vánoce?Jediné o čem jsem nevěděla bylo asi pyžamo a nějaká ta klasická kosmetika.jinak z batohu mám radost,i když jsem si ho vybrala sama,voňavka voní luxusně,žehlička stojí za piču.Ale vlastně jsem velice ráda,hlavně z toho,že jsem udělala radost těm,kterým jsem naježila nějaký ten dáreček.A co se týče jídla,tak radši ani nekomentovat!Cukroví,bramborový salád ryba,řízek,cukroví popcorn....prostě už nechci jídlo vidět,minimálně 2 kila nahoru,,jáj.Jinak předsvátky a svátky v poklidné náladě,ale to ,že jsem každý den vztávala o půl 7,to ani nezmiňovat!!!!To je ,co se týče Té Vánoční nálady asi vše,a za rok nás to čeká zas!!!!!

Výlet do Prahy

17. listopadu 2010 v 21:02 | deniska
Tak asi takhle,začalo to v pondělí ,kdy jsme se s Anií vydali na cestu na autobusák,kde jsme měli sraz před odjezdem do Prahy.Měla jsem na začátku dobrý pocit,což se později měnilo,ale o tom až později.Tak paní učitelka přišla trošku později  a my se vydali na cestu.V autobuce až do Brna jsem seděla s jedním borcem,který vedle mě podřimoval.V brně jsem si přesedla za Anií , kde jsem si v klidu dočetla Malevil a mám si ještě dodělat zápis!Po příjezdu jsme se vydali na náročnou cestu metrem a autobusem s báglem na rameni,které mě už nepříjemně bolelo.Po náročné cestě jsme konečně stanuli na nádvoří Toulcova dvora.Tam nás opravdu příjemně přivítali a já byla v rozpoložení pro spánek,ale sotva jsme si hodili věci na pokoj učitelka už nás volala na večeři na kterou jsme se vydali metrem daleko  a daleko,při čemž jsem zjistila,že neumím rozeznávat barvy....Už v tu dobu jsem začínala být unavená a protivná a třásla se zimou,ale to jsem ještě nevěděla ,že se něco děje,až teď mi zapadlo.Po pětihodinovém chození po Praze v podpadcích ve společnosti Milana a Franty mě zcela vyčerpalo a byla jsem abvsolutněš unavená a zdálo se mi,že jsem mírně dehitdratovaná.Anií se cítila vpohodě a řešila v hlavě i elektronicky své vztahy,na které jsem neměla já ani pomyšlení,ani mě dostatečně nepotěšila milá sms,ze která bych jindy dělala osvícení nebo k čemu to přirovnat.Byla jsem šťastná,když jsem si mohla vyzout podpatky a lehnout.Stala se však jedna nepříjemnost s ručníky,zjistili jsme že nemáme ručníky a tak jsme si našli náhradu,to bylo asi nejvíce vzrušující z celé Prahy.Šla jsem spát,zapla mp4 a doufala , ženebidu energie.Asi ve tři ráno jsem šla na záchod.Bylo mi to divné,protože v noci nechodím ,ale teď už to taky chápu.Ráno tam dělali bordel ty krávy a já měla zase špatnou náladu.Cesta na ministerstvo mě vyčerpala a začala jsem být nervózní.Konferenci nebudu tak podrobně popisovat,protože jsem čekala víc a přišla mi do jisté míry ubohá.Nechci si ale stěžovat .Tam už mě asi přepadala zimnice.Absolutně dehidtŕatovaná jsem chtěla být co nejdřív doma.Po konferenci jsem se vydali do kina,které bylo velice pěkné.Ale to už jsem neměla sílu ,celkem hladoví jsme se vydali na Florenc,odkud jsme měli jet domů.Ani chuť k jídlu jsem moc neměla ,ale i přes to jsem do sebe cosi narvala.Anií i p. uč. byli v pohodě.Já jsem při cestě zpět cítila že něco není v pořádku a s Anií probírala vztahy.cesta mi připadala nekonečně dlouhá.Když jsem dojela domů,první co bylo tak jsem šla na záchod.Ach jo.Krev a bolest jak swiňa.Další den tři hodiny strávené v nemocnici ,kde mi řekli ,,že ,mám zánět močáku...........bože a já se tak těšila na trenál a ne něj ,ale co už ani do školy nemůžu tak v pátek!!a na tréninku se současnými antibiotiky taky dlouho neobjevím!!!!Možná začínající zánět a oslabení organismu způsobilo,že jsem di Prahu moc neužila a mám pro tento výlet negativní hodnocení.Poprvé a naposled!aspoň,že si to užila Anií,teda myslím........  

téma

12. listopadu 2010 v 21:39
Za posledních pár dní ,vlastně týdnů se toho odehrálo hodně.Co se týče prahy ,což bylo úžasný ,potom tréninky.zdá se mi,že čekám jen den o de dne a šíleně to letí.Přijde mi jak včera,soustředění a najednou mám řešit školu.Ale těším se až vypadnu z té školy,chci na sebe nechat vzpomínku.ten kolektiv mě už sere,ale nikdy nebude včechno jako dřív, i když si to často přeju.Řešit neustálé problémy mě už nebaví .Chtěla bych žít bez komplikací,ale s tím nepočítám a jsem na ně připravená!.Teď je hlavní prioritou Praha a jestli tohle zvládnu ,budu si vyžadovat odměnu!!!!Chceme vyřešit vztahy,ale ne mé,však ona ví.Navíc mě šokoval Martin.Takový fotky,no mám z toho dost i teď.těším se na středu moc a moc,ale nic neplánuji,pak to nebolí.Praha je teď můj cíl snažení.zítra závody.někdy bych chtěla odletět na měsíc a všechno si tam vklidu promyslet,ale drží mě tu ti , který mám ráda.jsem ráda ,že jsem si našla chviličku,abych sem napsala pár řádek,což mi připomíná dopsat si tréninkový deník,tak zase někdy.další článek bude o Praze.sice jsem přesvědčená,že nebude tak vzrušující ,ajko byla minule ,ale zážitek to bude obrovskej!!!!

já neřeším její vztahy,ale jsem mírně zmatená

5. října 2010 v 20:48
nevím jestli to jde nějak shrnout ,ale vidím to asi takhle.Mezi Tomem a Anií to jiskří odjakživa,ale pak přišlo soustředění,kde dala tak nějak přednost Kubovi Jonášovi.Tom je trpělivý a tak až dosud všechny její zálety,úlety a vztahy překonal.S Kubou si psala ale dálka dělá svoje.Nastal lyžák,kde poznala Grycáka......A pak sny.....a sny.....Ale s ním to nebylo tak moc vážný,pak nějak byl Tom a nekonečné flirtování bez výsledku...A máme tu Michalovce,bála se hafo pamatuju si,co tam bude s Wagim,a tak se nějak událo,co se událo....Však víme,a byl tu vztah,ale jak rychle chemie započala,tak rychle odplula....navíc prázdniny a pocit ,že už ho neuvidí..Prázky v rytmu Tom a kolo,se nějak moc nevyvedly.Ale konec prázdnin,ani nevím jak to začalo.Byl Wagi a Anií opět spolu,očividně šťastní......a to co měla na krku.......krásný a cenný.opět v něm začala neskutečná chemie.Po čase kdy se neviděli a s každodením výdáním Toma ji začaly hlavou běhat pochybnosti a tak začala jaksi poflirtovávat.Co očka nevidí ,to srdce nebolí.Pak se na scéně objevil navrc a nezbedná ručka ,že?A teď započíná nový vztah s Tomem.přeji jim to. 

Zapomenout

19. září 2010 v 19:40
Těšila jsem se na rozhlednu,měla jsem už jít,plánovala a kela jsem plány.Ale co je plánováno předem,to se nikdy nepodaří.Znám to.Avšak díky Magdě se všechno opět zhroutilo,a tím myslím opravdu všechno.byla jsem na pokoji u Míši a Aničky.Došel Pavel,lehl si za mnou.nepřitahoval mě,ale já ho očividně jo,on ale v té chvíli asi nic neplánoval a proto se to beztak stalo....Začala jsem ho bezúčelně lechtat,jen tak z legrace.nejprve na žebrech a pak na tříslech dosud to byla pouze legrace.Přešel na druhou postel a já za ním.Řekla jsem mu ,ještě pořád v žertu,ať mě taky lechtá.On mě lechtal na stehně,ale vůbec mě to nelechtalo!potom přešel víš,chtěůla jsem vstát,ale zklamaly mě všechny smysly,ale zatím to bylo vpohodě.Ale až jeho rukla přejela do míst ,které byly zakázané,hrklo ve mně!Zatím však přes oblečení,kterého sice moc nebylo ale i tak pořád vpohodě.Ale když to bylo pod oblečením začala jsem opravdu moc litovat a úzkostně hleděla do stropu a čekala.Najednou se rožlo,jeho ruka rychle vystartovala pryč,byla jsem šťastná ,chtěla jsem se zvednout a utéct pryč!!!!nešlo to ,zase zhasli,pomyslila jsem si "doprdele",teď jeho ruka byla odvážnější a dravější....achjo,vůbec se mi to nelíbilo a navíc to se mnou vůbec nic nedělalo,což se o něm říct nemohlo.Vzal mi ruku a položil ji tam,kam jsem vůbe nechtěla.Kriste....pomoz.!nevěděla jsem co dělat .Rozhodla jsem se,ale špatně!Řekla jsem si !aby se necítil nespravedlivě! a udělala jsem tři pohyby,potřetí jsem cítila na prstech tekutinu,což mi přišlo naprosto odporné,chtělo se mi zvracet ,ale nic sem s tím dělat nemohla,jen jsem tam bezhybně ležela .Celé to bylo odporné!Konečně rožli,vracely se mi smysly,pozdě!!Rychle jsem vysskočila a valila do pokoje ,abych to řekla Aničce,ta na mě čuměla jak z jara a nevěřila!já vlastně taky ne!!!Zlobím se sama na sebe ,že jsem to nezarazila,dokud to ještě šlo.Uzavřela jsem se před ním do sebe,což on nechápal.Proto mám pocit,že až navážu další krok s tím koho miluju ,tak se to vykompenzuje a já si snad odpustím.teď se ovšem cítím hrozně.Ví to stále více lidí,což mě znepokojuje.jak můžu zapomenout,když mi to denně připomíná tolik lidí?věřte zapomenout vážně chci.Teď vůči němu cítím jen odpor a stud!Chci zapomenout a pohřbít vzpomínky do země,tak jak před týdnem chudáčka Pamelku ,s ní už jsem vyrovnaná ,ale s tímhle to bude ještě trvat ,doufám že se ta hrstka lidí dovtípí!ZAPOMENOUT!!!!!!

Mistrovství,I.část

19. září 2010 v 18:49
Ten stres mě užíral už na tribuně a teď zbývalo už zbývalo jen několik desítek minut.Položila jsem si ruku na hruď,nebezpečně rychle se nadouvala a pak zase vydouvala,ten jsem měla kolem 230 za minutu.Ještě,že tam byl Honza,jeho přítomnost mě alespoň odváděla od té nesnesitelné nervozity.Rozklus,rozcvička.Seděla jsem na zemi.Tu se ke mně sklonil Jirka H.Promastil mi nohy alpou,super,teď jsem ke všemu ještě smrděla...:-)Honza byl pryč a já vyhlížela Juru.Náhle se vedle mě objevil.Když si myslel ,že se nedívám,tak mě pozoroval.Smál se mému zmučenému a stresujícímu výrazu,ale znal ten pocit,znal ho moc dobře!Byla jsem se nahlásit.Přišla za mnou Magda.Vytřepala mi bolestivě nohy.I přes moji celkem dobrou formu jsem se obávala,věděla jsem,že tyhle holky se pohybují v jiných časových výsledcích než já...,nervozně jsem sčítala své naděje,které byly více než mizivé.Viděla jsem pobavený výraz Jirky,který si mě se zájmem prohlížel.Musela jsem vypadat opravdu strašně.Zbývaly poslední minuty do mého odchodu.Už jsem nic nevnímala,vzala si tretry a zamířila po schodech dolů.Ucítila jsem poslední povzbuzující poplácání po zádech.Byla jsem ve třetím rozběhu,což pro mě bylo skličující,chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou.Třešnička na dortu byl čas favoritky...2:18....pěkný,já měla 2:38,6!Nejvíc jsem se ale bála ,že zklamu,že zklamu Magdu a Jirku H.,kteří ode mě čekali kvalitní výkon a nejméně osobák.Cítila jsem se jim být dlužna.Honza mezitím došel a hodil po mně alpu.namazala jsem si ruce ,ramena a pod nosem.Připravte se,zazněl hlučný startovní výstřel.V tom mi srdce poskočilo,prvních 100 metrů jsem naprala,hlavně,abych se jich držela.věděla jsem ,že je to na mě moc rychlé,ale ipřes to jsem se cítila dobře.Kámen úrazu nastal ,na cílovce.Skupinka se oddálila a já zůstala ještě s jednou borkou,ale ta za chvíli nemohla,tak jsemšla do předu sama.Na 200 metrech do cíle jsem byla absolutně tuhá,uvažovala jsem o tom že to zabalím.Tu jsem uslyšela magdin řev.Na čas ,ruce ,dýchej,NA ČAS!.Potom jsem uslyšela jeho,to mi asi dalo tu sílu,šla jsem do toho!Vzpomínka mě držela.Posledních pár metrů jsem se táhla!V cíli jsem sebou plácla a už se nezvedla.Dobu ,co jsem ta strávila,byla to večnost.Pak mi pogratuloval on i Magda a já se cítila uspokojená,nezklamala jsem čas 2:35,2.A navíc nejsem poslední!!!

Kam dál